TOP FIVE DEESKALAČNÍ FAULY a VLASTŇÁKY*
aneb co říkat, aby konflikt fakt dopadnul blbě…

1. Uklidni se! Uklidněte se! (A variace typu: v klidu, jen klid…)
2. Nechci problém
3. To není pravda
4. NE-dělej/-choď/-říkej, nebo…
5. No a? Nebo co?

🥇 První místo samozřejmě obsazuje (bohužel stále) evergreen „přirozených“ deeskalačních schopností běžného smrtelníka. A sice variace na téma „klid“.

Ještě se nikdy nikdo na světě, kým zrovna cloumají emoce, neuklidnil poté, co mu ten druhý řekl: „Uklidni se!“

❓ Proč přetrvává dojem, že to může fungovat❓

Protože:
1. Sami „ten klid“ chceme a snažíme se ho tímto „vnutit“ i tomu druhému (situaci).
2. Máme blbou paměť a nepamatujeme si, že na nás samotné to nefungovalo, když se někdo jiný stejným způsobem snažil uklidnit nás.
3. Pokud neumíme nic lepšího, co zbývá…

Stalo se Vám to taky?
Nebyli byste jediní.

Až budete příště uklidňovat druhého člověka (situaci), tak to zkuste jinak.
Pokud nevíte jak, tak nám napište ✉ info@violence.management

---
*ZDROJ: nejen naše vlastní statistiky z kurzů, seminářů, soukromek atp. Netrénovaný člověk prostě dělá, co je mu přirozené. A tahle TOP 5 je bohužel přesně o tom...

---

🥈 2. místo z TOP 5 DEESKALAČNÍCH FAULŮ A VLASTŇÁKŮ

aneb co říkat, aby konflikt fakt dopadnul blbě…
"NECHCI PROBLÉM..."

Pokud tohle řeknete někomu, kdo právě celou svojí existencí prožívá situaci, která PRO NĚJ PROBLÉM JE a vás vidí jako její součást nebo dokonce příčinu, tak uslyšíte něco jako:

"NO TAK TEĎ HO MÁŠ ☠ ⚡ 😡 !!!"
nebo
"ALE JÁÁÁ MÁM PROBLÉM (a tebe považuji za jeho součást nebo dokonce příčinu) !!!"

❓PROČ "NECHCI PROBLÉM" NEFUNGUJE❓
Většina z nás problémy nechce. Většinou je nechce ani ten druhý, který nás zrovna vtáhnul do konfliktní situace. OBZVLÁŠŤ jde-li o tzv. konflikt NÁHODNÝ. Tam nás dohromady svedla náhoda, okolnosti. Špatné místo ve špatnou chvíli.
Pokud tehdy tomu druhému na první dobrou dáme najevo, že nás jeho situace nezajímá, tak není moc pravděpodobné, že otočí o ↩ a s omluvou Vás nechá jít. Spíš ho Váš nezájem ještě víc naštve. A je jedno, jak nenásilně 🕊 a nevinně 💁‍♂️ u toho budete vypadat a co budete dělat rukama... 🙌

PROTO ŘÍKEJTE, CO FUNGUJE* 🗣 👍
Nebo alespoň něříkejte, co jistojistě nefunguje.

POKUD NEVÍTE, CO ŘÍCT, PTEJTE SE!
Na cokoli, co v tu chvíli dává smysl. Čím dáte najevo zájem a snahu situaci řešit. Přestože se cítíte neprávem osočovaní z něčeho, co není Vaše vina. Přestože máte pocit, že si ten druhý zaslouží proplesknout. A když už nebudete vědět kudy kam, můžete zkusit "záchrannou větu":

"CO MŮŽU UDĚLAT, ABYCH TO NAPRAVIL?"
nebo něco podobně ultimátního... Protože na tohle se dá reagovat jen 2 způsoby.

1. Ten druhý Vám řekne, jak si představuje řešení jeho problému
2. Uslyšíte něco jako: "Už je pozdě!" nebo "H_vno, v_le!"

- V prvním případě tak zjistíte, že se s tím druhým domluvíte a vyhnete fyzickému násilí.
- Druhý případ nastane, pokud si Vás ten druhý VYBRAL CÍLENĚ (= má s Vámi nějaký plán a hraje s vámi podle něj). Pak řeknete cokoliv a nebude to nic platné. Ale o tom někdy příště.

*Rádi s Vámi to FUNKČNÍ natrénujeme a v praxi vyzkoušíme v modelovkách.

TO NENÍ PRAVDA!aneb 🥉 bronz v žebříčku TOP 5 DEESKALAČNÍCH FAULŮ A VLASTŇÁKŮ

„Ten druhý“ Vás právě vtáhnul do konfliktní situace.
Jde na Vás s výrokem, co 100% není pravda.
Chcete odpovědět a naskakuje Vám jako první:
„TO NENÍ PRAVDA!“
Kousněte se do jazyka.
Polkněte to.
Vypusťte jakýkoli skřek typu: „UÁÁÁÁ…“
Bude to mnohem užitečnější.

PROČ ❓

📚 Kdo chce SLOŽITÉ vysvětlení,
nechť se rejpe v psychologii, čte Junga a spol.
Zkoumá psychickou realitu, vědomí a nevědomí.
Spoustu dalších věcí… Dá se tím trávit život.

💡 Komu to stačí JEDNODUŠE,
pochopí, že „ten druhý“ těžko rozjede konflikt na něčem,
o čem není přesvědčený celou svojí existencí,
že to je fakticky tak, jak to zrovna vnímá on.

(Tedy, pokud je to tzv. „hodnej jouda, co má blbej den“.
Pokud je to „predátor“, tak to je o něčem jiném a o tom někdy příště.)

❗CO JE PRAVDA, je úplně fuk❗
A je úplně fuk, že Vy to víte!

❓PROČ TO TEDY ALE POŘÁD DĚLÁME❓

✔ Protože máme potřebu se BRÁNIT KŘIVDĚ.
✔ Protože nám většinou NA PRAVDĚ ZÁLEŽÍ.
✔ Chceme žít v souladu s tím, co vnímáme jako danou věc, jako realitu.
✔ Ty jednotlivosti, skrz které se nám NAŠE PRAVDY dnes a denně projevují, nám vlastně umožňují žít.
✔ Mít se podle čeho orientovat, rozhodovat a fungovat.

Byť může jít o triviality typu barva ručníku.

Např. s „tím druhým“, co máte doma, se můžete do aleluja dohadovat, jestli je Váš ručník „modrej nebo šedej“…
(Třeba já ty naše potřebuju vidět oba najednou hezky vedle sebe… Jinak jsou si fakt podobný…)

CO S TÍM ❓

🛑 MÍSTO: „To není pravda!“
💚 ZKUSTE něco jako: „Hele já bych řek, že je šedej…“ nebo „Já ti věřím, že je modrej, ale já tohle prostě vidim jako šedou…“

🤝 TEN DRUHÝ TO PŘIJME,
protože tímhle mu JEHO PRAVDU NEBERETE!
Neříkáte mu, ŽE LŽE!
Dokazujete mu, že MU VĚŘÍTE, co prožívá.

💀 POKUD TO NEPŘIJME,
tak je pro něj otázka života a smrti, abyste i Vy viděli ten ručník MODŘE…
V tom případě se asi nedomluvíte…
Pokud se nenaučíte vidět modrou šedě…

No… U ručníků je to celkem v klidu.
Domluvit se s „tím druhým“ pod tlakem, když tušíte, že Vám může jít o zdraví a o život, je těžší.

Bezpečně si to může vyzkoušet s námi.

🥔 Bramborová medaile v TOP 5 DEESKALAČNÍCH FAULECH a VLASTŇÁCÍCH patří výrokům-zákazům-příkazům typu:

"Nechoď ke mně, nebo...!"
"Nedělej to, nebo...!"

a nebo

"Stůj, nebo...!"
"Jdi pryč, nebo...!"

Pokud to bude ZÁKAZ nebo PŘÍKAZ, je celkem jedno, co přesně řeknete!

❓PROČ❓
KDY NAPOSLEDY jste poslechli (a rádi) někoho, kdo na Vás haleká, co musíte nebo nesmíte?

NIKDY❗
Prostě to nemáme v povaze. S chutí poslouchat cizí příkazy a zákazy. Skousneme je pouze tehdy, pokud tak odvracíme mnohem větší diskomfort (následky neuposlechnutí).

Stojí-li proti Vám někdo, komu je všechno šumák... Kdo nemá co ztratit... Kdo je ochoten umřít pro dosažení svého cíle (vzít si Vaše tělo, majetek...). Takový člověk se Vašemu příkazu / zákazu "zasměje" a dojde si pro to, co chce, doslova přes Vaši mrtvolu.

⛔ "MUSÍM SE PŘECI VYMEZIT!"
⛔ "MUSÍM PŘECI DÁT JASNĚ NAJEVO, KDE MÁM HRANICE!"

💀 Takové a podobné (sebevražedné) rady a postupy Vám možná radili nebo jste je někde slyšeli. Je to dnes MODERNÍ... Bohužel i v SEBEOBRANĚ. 💀

❌ ZAPOMEŇTE NA TO !!!

- Myslíte, že opravdu odhodlaného násilníka, rozhodnutého vzít si Vaše tělo, nějak dojme, když se "vymezíte"?
- Myslíte, že člověku s jediným životním cílem získat Váš majetek, záleží na Vašich hranicích?
JASNĚ, ŽE NE!

✅ Svoje hranice znáte. Jak chcete žít víte.
Sdělovat to někomu, koho to nezajímá, nedává smysl.
Stejně tak připravit se o možnost vyjít z konfliktní situace, jak nejíp lze, jenom proto, že chcete VYCHOVAT nevychovatelného, USPOKOJIT vlastní EGO, chovat se EMANCIPOVANĚ...!

🕊 Aplikovaná sebeobrana je o tom, že jednáte tak, aby jste si za všech okolností zachovali jednotu svého duševního a fyzického zdraví.

✅ Takové jednání Vám musí fungovat vždycky, všude a "proti" všem.
Jak proti "prasákům", jejichž motivace opravdu možná zmizí s Vaším zvýšeným hlasem, ale hlavně proti těm, kteří jsou připravení umřít, aby si od Vás vzali, co chtějí... O těch se s Vámi bavíme. Na ty Vás chceme připravit.
Řešit správně všechno/všechny ostatní totiž pak bude hračka.

Bezpečně si to může vyzkoušet s námi.


— — —

No a…?
5. místo TOP FIVE deeskalačních faulů a vlastňáků obsazují reakce typu „No a co?“, „Nebo co?“ a podobně.
 
Pokud máme během konfliktní situace štěstí, tak s námi (na nás) ten druhý mluví.
Což je fajn, protože máme šanci zjistit, o co mu jde.
Pokud máme fakt štěstí, tak nás ten druhý i poslouchá.
Což je ještě víc fajn, protože na toho druhého můžeme působit tím, co mu říkáme my.
 
V takový moment je opravdu „vlastňák“ největší, když na nějakou poznámku nebo výtku či pojmenovaný problém (za který „můžeme my“) zareagujeme něčím, jako např.: „No a…?“
Jakkoli si můžeme připadat v právu „podivit se“ nad tím, jak se může tomu druhému „to něco“ zdát divné nebo problematické, pro dobro situace to nikdy nesmíme říct.
Asi neexistuje kratší a přitom jasnější sdělení (No a…?), kterým můžeme tomu druhému dát najevo, že nám je jeho pocit nebo pohled na naší společnou situaci ale úplně ukradený.
Jestliže chceme dodržet „pravidla deeskalace“, předejít vyhrocení doposud slovního konfliktu do fyzického a neriskovat následky fyzického násilí, nesmíme:
-              Jednat s tím druhým s despektem
-              Přikazovat, co má dělat
-              Vyhrožovat, dávat ultimáta
-              Dát najevo nezájem o toho druhého
-              Oplácet stejnou mincí (byť jen slovně)
Vypadá to samozřejmě a snadně. Nic na tom přece není…
Jen dokud to nemáme praktikovat pod tlakem, pod návalem emocí, pod vlivem STRACHU atd. Pak zjistíme, že je to těžší, než se na první pohled zdá. Než jsme si do té doby mysleli.
Musí se to trénovat stejně, jako cokoli jiného, v čem chceme být fakt dobří.
Violence.management to trénuje důkladně. Jako jednu ze základních dovedností aplikované sebeobrany. Dřív, než se začne bouchat rukama a kopat nohama. To je totiž mnohem snazší.
Přjďte si to někdy vyzkoušet.